svatý Prokop
Na obrazech opět dominují červená a modrá barva- barvy českých zemích. Tato barevná kombinace se vine celou kolekcí českých svatých.
Středový obraz
- Prokop s klasickými atributy poustevníka a opata
- Prokop v hábitu s křížem
- v levé dolní části obrazu je přemožený ďábel samotným Prokopem
- v pravé dolní části obrazu je laň, odkazuje k poustevnickému způsobu života Prokopa, atribut k legendě – setkání knížete Oldřicha s Prokopem, když byl kníže na lovu
- barvy pozadí symbolizují české barvy
Levý obraz
- Prokop vítězí v boji nad ďáblem s lehkostí, kterou mu dodává víra
- ďábel se sklání a zažívá ponížení a utrpení
- je spoután ohlávkou —- tradiční atribut u vyobrazeních sv. Prokopa
- Boží pomoc Prokopovi je symbolizována řetězem jakoby vystupujícím z kříže z nebe
Pravý obraz
- vyobrazen Sázavský klášter: atribut k životu a dílu opata sv. Prokopa
- dědictví v podobě kláštera se slovanskou liturgií
- pohnutý osud Sázavského kláštera
- zobrazení Prokopova koflíku a lžičky odkazuje na Prokopovy zázraky: proměna vody ve víno, voda z koflíku uzdravovala apod.
- koflík a lžička jsou relikvie a tak se uchovávají, dozdobené zlatem a stříbrem
Pro Prokopa je přirozené bojovat a vítězit nad zlem – symbolika ďábla. Má tvrdý upřený pohled a ví co je zlo. Nazřel to zlo. Co bylo v Prokopově době zlo? Co znamenalo a jak vypadalo? Úplně stejně jako v 21. století. Nesvoboda a neúcta k lidskému životu. Pohrdání komunikací a protěžování agresivity. Nedostupnost vzdělávání. (Dnes je vzdělání dostupné, ale absolutně ne na celé planetě. A tam, kde je, nemá stejnou kvalitu pro všechny). Platí se, každý na to nemá. A nemluvě o chování k ženám, dětem a zvířatům.
Zlo jako takové nelze zahubit, nelze vymýtit. Zlo bylo, je a bude. Však nesmí se s ním přestat bojovat. Protože pak by převážilo. Děsivá realita je, že na planetě je hodně míst, kde zlo skutečně převážilo a existuje tam v latentní formě. Lidi v něm žijí a považují to za normální. A přesně toto se dělo v Prokopově době. Lidé žili ve zlu s vědomím, že tak to prostě je a je to normální. Určené jejich bohy. Najednou se vyskytne nějaký Prokop, řekne: “co to děláte, probuďte se …vaši bohové jsou falešní“. A tak dále. Prostě chce otevřít lidem oči, aby pochopili, že žijí v bludech a ve smrti. Zkusme si představit, jak to vypadalo, jak Prokop působil. Jeho charakter, inteligence, vědomí a nakonec vzdělání z něho činily vizionáře.
Vnímám ho nejen coby bojovníka, ale vizionáře. Snažila jsem se to zachytit v jeho výrazu. Ten pohled do minulosti na straně jedné, do budoucnosti na straně druhé. Nestrachoval se o svůj život. Bojoval za boží království na zemi. Za spásu. Za život věčný. Za Boží lásku. Za ceny životů všech lidí. Toto je vlastní všem českým svatým z úsvitu křesťanství v českých zemích, které zpracovávám. Oni totiž věděli, že svět českých zemí bez křesťanství, nemá naději na větší dobro. Na lásku, na vzdělání, kulturu. Protože toto vše vychází primárně z úcty k lidskému životu. Ta v dobách pohanských Slovanů hodnotu neměla. Dodržovali se tradice, poslouchali bohové a tím se jakoby omlouvalo vše zlé, co ničilo lidi.
V dnešní době se to však opět děje. Namísto komunikace jsou války a umírají lidé. Dodržování šílených tradic různě po světě, které způsobuje lidské utrpení.
Říkám si, kolik Prokopů by bylo zapotřebí k boji se zlem ve světě, kde žije 9 miliard lidí a ďáblova moc se zrychluje, rozšiřuje díky moderním aspektům naší doby. Doufám, že se boj se zlem bude taky zrychlovat a rozšiřovat skrze modernost 21. století
Bohužel zatím nic nevidím.
