Výstava fotografií Art kavárna Avatarka

Fotografie Zdeňky Trnečkové – úvodní řeč k vernisáži 12. listopadu 2015 v kavárně Avatarka

Vážené dámy, vážení pánové, hosté vernisáže prodejní výstavy prostě nazvané Fotografie Zdeňky Trnečkové, vítejte v Art kavárně Avatarka. Jmenuji se Antonín Bůžek. Autorka Zdeňka Trnečková a kurátor výstavy pan Ing. Pavel Gall mi svěřili nelehký a čestný úkol na úvod promluvit.

Současný český fotograf Jan Ságl říká: zajímá mě hledání, ne toliko nacházení a fotografie je pro mě záznam tohoto hledání. Je na místě připomenout slova neznámého autora: nejde o to, nač se díváš, ale co vidíš.

Zdeňka Trnečková, prostějovská rodačka, je zejména v povědomí uměnímilovných Prostějovanů již řadu let známá jednak jako malířka, jednak coby fotografka. Malovat začala již v šesti letech a fotografovat v deseti letech fotoaparátem Smena. Postupně používá fotoaparát Zenit, posléze hlavně Minoltu. Rodiče ji v jejím zájmu, podloženém talentem, od počátku podporovali. Technice fotografování se učila v zájmovém kroužku fotografování, vedeném panem Albertem Halmo, členem Fotoklubu Prostějov. Zdeňka Trnečková též pamatuje na svůj osobnostní i umělecký rozvoj studiem na Rudolfinské akademii v Praze.

Autorka Zdeňka Trnečková do dneška uspořádala 8 výstav kolekcí svých fotografií. Ta první byla v roce 2007 v hlavní budově prostějovského muzea a to společně s obrazy. Z předešlých vystavovaných kolekcí Zdeňka Trnečková vybrala pro výstavu v Avatarce 28 fotografií. Umělecké fotografie, oproti dokumentárním, kladou největší důraz na estetickou hodnotu. Autorka vyjadřuje své emoce i způsob myšlení a tak se snaží pomocí fotografie diváka, návštěvníka výstavy, oslovit a zaujmout.

Zdeňka Trnečková pomocí fotoaparátu zachycuje svůj silný citový vztah k přírodě a vůbec k objektům přírodního původu. Uměleckou fotografií dokumentuje neopakovatelné momenty, které vznikají za různých světelných podmínek během určitého času. Autorka zachycuje detail, který vidí ve struktuře pozorovaného předmětu, odhaluje tajemství materiálu mnohému utajené a jeho záznam vyvolá abstraktní umělecký dojem. Jde tedy o schopnost umělkyně vidět i to, co je běžnému divákovi neviditelné. Krása je znak selektivní a je v oku toho, kdo ji vnímá.(André Maurois)

Skrze uměleckou fotografii je možno spatřit krásu světa a vidět ji tam, kde by ji mnohdy divák sám neviděl. A tak umění člověku pomáhá zvyšovat jeho citlivost ke světu a může u něj vyvolat smysl pro krásno, kterým ve spojení s konáním dobra může jedinec být lidem užitečný.

Zdeňce Trnečkové děkujeme a přejeme vše dobré v osobním životě a úspěšnost
v tvorbě, která přispívá k naplňování lidské potřeby krásy, smyslu a stability, jak kdysi pravil Franz Kafka. Ars longa, vita brevis. (Umění je dlouhé, život krátký.)

PhDr. Antonín Bůžek, Ph.D.