svatá Anežka
ANEŽKA ČESKÁ, ANEŽKA PŘEMYSLOVNA, ČESKÁ PRINCEZNA Středový obraz typické atributy: řeholnice, ovečka u nohou, lilie v ruce, Pražský hrad v pozadí, koruna v ruce Anežka princezna má v ruce královský plášť: odkládá červený královský plášť- SYMBOL zasvěcení jejího života ideálu života chudoby a služby ve víře a křesťanství Anežka byla svatá princezna- svaté princezny byly ženy z královských rodů, vysoce vzdělané, které rozvíjely křesťanské hodnoty na diplomatické úrovni, usilovaly o stabilizaci míru, podporovaly přímo umění a vzdělávání Pravý obraz symbol řádu Křížovníků s červenou hvězdou a kláštera na Františku se špitálem: odkazuje na založení Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou samotnou Anežkou Anežka založila první špitál v českých zemích, a celý komplex budov- areál na Františku, který zahrnuje dvojklášter klarisek a minoritů, špitál, kostel S. Františka, svatyni Salvátora Anežka stála při vzniku mezinárodní zdravotní sítě a sociální péče – dokázala rozpoznat potřeby doby a reagovala na ně podporou řádů minoritů…
svatá Zdislava
svatá Zdislava Středový obraz – Zdislava máma a manželka Zdislava, její 4 děti a manžel, v pozadí její sídlo hrad Lemberk Zdislava je exkluzivně vzdělaná šlechtična patřící do okruhu tzv. svatých princezen, obdarovaná vírou a láskyplností, která z ní vyzařuje podpora manžela je její štít pro její ochranu a svobodu v době ne zrovna vstřícnou pro realizaci žen, manžel je ve zbroji, vždy připraven chránit a bránit děti, které žijí radostné životy, se podporují vzájemně a jsou si vědomé síly, ochrany rodičů – viz. lucernička ozařuje štít……však uvědomují si určitou úzkost, viz. ustaraná tvář dítěte objímajícího sourozence hrad Lemberk, domov, bezpečí, zázemí, symbol též vrozené touhy každého člověka po vlastním zázemí v pozadí též jako symbol nedostižný sen pro obyčejného smrtelníka Levý obraz – Zdislava dává almužnu v pozadí manžel, rytíř velící, chránící, štít se lvicí Zdislava, sedící, snižuje se na fyzickou výšku žebračky, která ji v bezpodmínečné vděčnosti tiskne…
svatý Vojtěch
svatý Vojtěch Středový obraz, použité atributy: mitra, berla, kříž, kniha k vyučování lidu žehnající pravá ruka déšť palmová ratolest heraldický znak kláštera na Břevnově Barevná škála postupuje z levé strany, minulosti, stínů, přes Vojtěcha do budoucnosti plné světla. Z levého horního rohu, kde jsou těžká mračna, však žehnající pravá ruka uvolňuje životadárný déšť. Ten padá na znamení kříže, znamení života. V půli obrazu je postava Vojtěcha, skrze kterého se umocňuje cesta do světlé budoucnosti. I on samotný vystupuje ze tmy – znamení palmové ratolesti. V pravé části obrazu je vycházející – zapadající slunce. A heraldický znak kláštera na Břevnově. Vojtěch založil tento klášter pro duchovní zázemí a centrum vzdělanosti. Na vzdělávání odkazuje kniha. Postoj a výraz Vojtěcha je soustředěný, však zároveň odhodlaný a odvážný. Jeho život koncentrovaný do celkového dojmu silné Vojtěchovy osobnosti. Levý obraz, použité atributy: studentem v Magdeburku loď -misijní cesty Biskup Vojtěch hájí právo – vystupuje proti obchodu s…
svatý Václav
svatý Václav Středový obraz – Svatý Václav, patron českého národa Václav s klasickými atributy, knížecí koruna, přemyslovská orlice, prapor, štít v pozadí vpravo Svatováclavská koruna – symbol, myšlenka, idea – je teprve předjímáno její budoucí vytvoření i když je koruna teprve jenom snem, už vrhá stín- světelnou siluetu kříže křesťanskou budoucnost českého národa křesťanství a budoucnost českého národa- symbolicky bude obsaženo a naplněno v českých národních klenotech /koruna, žezlo, jablko/ v pozadí vlevo stín Václava před stínem je silueta anděla – může být součástí podstaty S. Václava – ochránce anděl – ochránce českého národa Václav další možnost stín a silueta jsou vlastně dva andělé další typický atribut sv. Václava – má dva anděly barevná kompozice obrazu odpovídá kompozici státních barev české vlajky levá strana – Václav panovník navštěvuje vězně Svatý Václav, mimo jiné, je patronem vězňů silný přesah – král se snižuje ke komunikaci s těmi společensky vyřazenými vyjádření rovnocennosti…
svatý Prokop
svatý Prokop Na obrazech opět dominují červená a modrá barva- barvy českých zemích. Tato barevná kombinace se vine celou kolekcí českých svatých. Středový obraz Prokop s klasickými atributy poustevníka a opata Prokop v hábitu s křížem v levé dolní části obrazu je přemožený ďábel samotným Prokopem v pravé dolní části obrazu je laň, odkazuje k poustevnickému způsobu života Prokopa, atribut k legendě – setkání knížete Oldřicha s Prokopem, když byl kníže na lovu barvy pozadí symbolizují české barvy Levý obraz Prokop vítězí v boji nad ďáblem s lehkostí, kterou mu dodává víra ďábel se sklání a zažívá ponížení a utrpení je spoután ohlávkou —- tradiční atribut u vyobrazeních sv. Prokopa Boží pomoc Prokopovi je symbolizována řetězem jakoby vystupujícím z kříže z nebe Pravý obraz vyobrazen Sázavský klášter: atribut k životu a dílu opata sv. Prokopa dědictví v podobě kláštera se slovanskou liturgií pohnutý osud Sázavského kláštera zobrazení Prokopova koflíku a…
svatá Ludmila
svatá Ludmila Na celém triptychu je převažující červenomodrá kombinace – odkaz na barvy Česka. Růžová- lososová barva je zjemňujícím prvkem. Odkazuje na takovou zavátost, nejasnost všeho kolem Ludmily. Téměř vše, co o Ludmile víme, je z legend. V německých krajích ji nazývají princeznou a matkou českého lidu. Triptych jsem pojala jako takový trochu abstraktní. Právě kvůli tomu, aby se k němu daly použít různé výklady. Vše kolem S. Václava, jak ho Ludmila vyučovala. Ohromná vzácnost v tehdejší době. Současní historici tvrdí, že Václav byl prvním vzdělaným českým knížetem. Že tehdy se vzdělání týkalo pouze duchovenstva. Snažila jsem se o navození láskyplného a útulného prostředí dětství Václava. Protikladu k jeho budoucímu životu. Pro Ludmilu to byly poslední šťastné roky- předjímání budoucnosti. Ludmila, inteligentní, empatická, věděla, že bude v přinejmenším v ohrožení života. Václav byl pro ni světlem života a hlavně nadějí pro změnu v tehdejší společnosti. Toto záviselo pouze na ní.…
O iluzionistovi
O iluzionistovi Triky a iluze. Kouzla a magie. Je to dnes, v epoše dokonalých produktů sofistikovaných technologií, pro někoho vůbec zajímavé? Ocenitelné? Pro mě ano! Udělat opravdu z ničeho něco opravdu velkého – to uměl Karel Zeman. Filmař, jehož naturel předurčil jeho velmi bohatý osobní život. Trikař, jehož umění předurčila éra filmů bez vlivu počítačů. S neobyčejnou lehkostí vytvářel „kejkle“ pro oči diváka. Cokoliv si usmyslel vytvořit, bez problémů zrealizoval. Vznikly tak filmy, co umí zanechat stopu v podvědomí. Citlivě vtipné až ironizující. Poetické až zvláštně romantické. Navodí příjemnou nostalgii, po které má duše tak žízní. Vždy ráda zhlédnu nový trikově nadupaný „biják“. A na druhý den z „bijáku“ nevím skoro nic. Prostě ta stopa ve vědomí nezůstala. Usilovně přemýšlím, co vše by s dnešní technikou dokázal vytvořit Karel Zeman. Nakonec si pokaždé pustím jeho film a přivodím si éterický stav. Stal se z toho můj rituál. Zdeňka Josefina Trnečková
Umění ve výlohách
Umění ve výlohách Už od mala jsem milovala „bloncání“ po Prostějově. Od náměstíčka k náměstí. Od výlohy k výloze. Zvláště v podvečerním čase, kdy nasvětlené výlohy krásně vynikaly. Naaranžované, vzdušné, přitažlivé. Díla tzv. aranžérů. Kdo se chtěl stát aranžérem, musel mít estetické cítění a šikovné ručičky. Složit talentovou zkoušku a být přijat do exkluzivního učebního oboru. Dnes je tento druh umění zcela vymýcen. Z krásných výloh se staly zalepené foliové plochy s velkými nápisy. To abychom my všichni chápali, co se prodává např. v papírnictví či lékárnách. Já osobně mám s nápisy problém, ihned zapomínám obsah. Má paměť odmítá uchovávat hloupé a odpudivé vjemy. Tudíž záměr obchodníků působí na mne zcela opačně. Proto už „nebloncám“ po Prostějově. Není co k okukování a číst nápisy mě nebaví. Zůstaly jen vzpomínky na umění ve výlohách. Zdeňka Josefina Trnečková
Nemůžu se dočkat Ježíška
Nemůžu se dočkat Ježíška Tak, vánoce. Pro mě zimní slunovrat a s ním přijde „zimní léto“. O tom jsem se kdysi zmiňovala. Ale o svém osobním Ježíškovi jsem neřekla vůbec nic. Ježíšek se u mne zastavuje každý rok. Tváří v tvář jsem se s ním ještě nesetkala. Má hrozně naspěch. Vždy jen cinkne domovní zvonek a než dostatečně zareaguji, už jen z okna zahlédnu na temném nebi mizející vrtulník. Vždy létá vrtulníkem, od malička ho tak vídám. Jednou mi rodiče dali dalekohled, abych se zkusila podívat. Zahlédla jsem velikého ježka. Na bodlinách měl napíchané dárečky a na očích obří žluté brýle. Snad aby lépe viděl za zhoršených světelných podmínek. Byla jsem z něj nadšená, moc se mi líbil. Teď když už jsem vyrostla, tak vím, že to Ježíšek být nemohl. Ve vrtulníku seděl jeho akční asistent, protože Ježíšek nestíhá. Má všeho moc. Dokonce ani ty dárečky mi nedoručoval. To také…
Tragédie v Paříži
Jakmile jsem se o tragédii dozvěděla, začaly mi téct slzy, říká Zdeňka Trnečková Prostějov – Páteční události v Paříži otřásly prostějovskou malířkou, fotografkou a výtvarnicí Zdeňkou Trnečkovou možná víc, než s některými jinými obyvateli města. „Bylo to strašné. Hned jak jsem se to dozvěděla, má spontánní reakce byla, že jsem začala plakat. Nechápu, jak je možné, že ve dvacátém prvním století, v tisíciletí vodnáře, kdy měl už dávno zvítězit zdravý lidský rozum, nemá pro někoho život člověka pražádnou hodnotu,“ uvedla Zdeňka Trnečková. Neubránila se ani připomínce tragédie ve Francii na počátku tohoto roku. „Před pár dny jsem si vzpomněla na útok v redakci Charlie Hebdo. Měla jsem dost děsivé tušení, protože se zdálo, jako by na to svět po půl roce zapomněl. Bohužel, tušení se vyplnilo tento pátek v mnohem horší podobě, než jsem si vůbec dovedla představit,“ smutně dodala výtvarnice. Zároveň dodala, že pohnutá novodobá historie našeho státu v sobě skrývá značná pozitiva. „Ať chceme nebo ne, byli jsme…